Jak a z čeho se skládá životní úroveň

Životní úroveň je zrcadlem ekonomiky. Potřeby představují nejdůležitější aspekt životní úrovně. Jsou spokojeni v procesu spotřeby, tj. použití člověkem určitého zboží. Souhrnné ukazatele sociálního zabezpečení jsou rozděleny do tří skupin.

Životní úroveň (prosperita) obyvatelstva je komplexní socioekonomický koncept. Znalost životní úrovně je primárně zajištěna analýzou podmínek (potřeb), jejichž uspokojení jsou potřebné pro životaschopnost. Nejdůležitější z nich (první skupina potřeb) je výživa, oblečení, obuvi a dalších předmětů, které tvoří fyzické (fyziologické) prvky životní úrovně.

Druhá skupina potřeb tvoří duchovní (intelektuální) životní podmínky a nakonec třetí - společné potřeby, které jsou v procesu společenské činnosti uspokojovány. Všechny tři skupiny potřeb jsou generovány nejen přírodními, ale i historickými životními podmínkami.

Ne nadarmo říkají, že životní úroveň je zrcadlem ekonomiky. Ekonomové, včetně těch, kteří se specializují na ekonomické a matematické modelování životní úrovně, se zajímají především o tento aspekt potřeb, jehož formování a spokojenost závisí na výrobu. Proto je v ekonomické literatuře nejobvyklejší myšlenkou životní úroveň jako množství spotřebovaných hmotných, kulturních, a sociálních přínosů také stupeň uspokojení jejich potřeb v dosáhnutých stadiích vývoje výrobních sil.

Všechny tři skupiny potřeb jsou určeny především socioekonomickými podmínkami. Současně závisí na přírodních i fyziologických faktorech. Tudíž spolu s úrovní vývoje výroby při studiu potřeb je nemožné nepodívat na zvláštnosti vnějšího prostředí, především přírodní a klimatické podmínky, jakož i zvláštnosti struktury obyvatelstva (podle věku, pohlaví, povahy pracovní činnosti).

Konečně, společenská příslušnost a bydliště (město, vesnice), a také i související kulturní charakteristiky hrají určitou roli ve vytváření potřeb. Potřeby, které se vytvářejí tímto způsobem, se stávají základem pro tvorbu neprodukční spotřeby definované jako proces uspokojování potřeb.

Při ustanovení životního úrovně je třeba zdůraznit, že sociální péče úzce souvisí s úrovní vývoje výrobních sil - výrobou, spotřebou a potřebami. Za druhé, tato definice bere v úvahu srovnatelné a kvantifikovatelné aspekty života. Ale v širším smyslu, jejich blahobyt nekončí. Závisí to například na faktorech, jako jsou pracovní podmínky, odpočinek, stav životního prostředí atd., jejichž vliv na životní úroveň dosud nebyl změřen. Tyto a podobné příznaky jsou častěji vzaty v úvahu v charakteristických rysech obrazu a kvality života, ačkoli na rozdíl od životní úrovně nebyly tyto pojmy dosud vyřešeny. Zatřetí, definice upozorňuje na historickou povahu potřeb a na jejich variabilitu v čase.

Zároveň zůstávají fyziologické faktory vytváření potřeb, protože jejich základní princip zůstává - vlastnosti které jsou patří člověku, který pro jeho rozmnožování musí jíst, oblékat se, komunikovat s lidmi a přírodou atd. I když hodnota těchto faktorů s časem klesá, jejich vliv nikdy nezmizí, jelikož pojmenované vlastnosti nikdy nezmizí.

Je třeba poznamenat, že způsoby a metody zvyšování životní úrovně lidí v různých obdobích rozvoje země nejsou stejné, především kvůli častým změnám ekonomickým příležitostem.

Životní úroveň může být viděn ve třech aspektech: ve vztahu k celé populaci, jejím sociálním skupinám a ve vztahu k rodinám s různými příjmy. Poslední dvě kategorie jsou zvláště důležité pro charakterizaci stupně stratifikace populace podle stavu majetku. Jsou aktivně studováni, protože sdružování blahobytu různých skupin obyvatel a snížení diferenciace rodinných příjmů jsou prioritními cíli sociální politiky rozvinutých zemí.

Indexy životního úrovně

Souhrnné ukazatele sociálního zabezpečení jsou rozděleny do tří skupin.

První skupina se skládá ze syntetických ukazatelů, mezi nimi patří národní důchod, národní fond příjmů, celkový fond spotřeby hmotných statků a služeb, reálné příjmy obyvatelstva včetně obyvatele, reálné příjmy na jednoho člena rodiny v různých společenských skupinách, průměrné a minimální mzdy pracovníků v různých odvětvích, poměr reálných příjmů na hlavu, minimální a průměrná mzda pracovníků v různých odvětvích, střední a minimální mzda i minimální důchod, podíl fondů veřejné spotřeby na reálných příjmech obyvatelstva, podíl fondů veřejné spotřeby na celkové spotřebě hmotných statků a služeb, minimální důchod, fondy veřejné spotřeby. (Fondy sociální spotřeby nazývají část obecného spotřebitelského fondu, který tvoří stát za účelem uspokojování potřeb populačních vrstev, z objektivních důvodů hmotně nechráněných nebo slabě chráněných (děti, senioři, osoby se zdravotním postižením apod.). Z veřejných prostředků získávají tyto skupiny obyvatel důchody, stipendia, přínosy a jiné, které přímo nesouvisí s výsledky pracovních plateb.)

Druhá skupina obsahuje ukazatele spotřeby specifických druhů zboží, materiální statky a služby materiálu obyvatelstvem a také ukazatele nákladů zprostředkující tuto spotřebu jako hlavní prvky reálných příjmů obyvatelstva. Zejména pokud jde o zvýšení životní úrovně, populace bere v úvahu spotřebu potravin a nepotravinářských výrobků, věcí dlouhodobé spotřeby a bydlení, náklady na služby, spotřebu potravin a nepotravinářského zboží na hlavu, spotřebu zboží dlouhodobé spotřeby na 100 rodin, počet bydlení na obyvatele, spotřebu služeb na obyvatele, celková struktura spotřeby.

Třetí skupina se skládá z ukazatelů poskytování obyvatele dětskými institucemi, televizního vysílání, různých typů zdravotnických služeb atd.

Základem pro výpočet všech ukazatelů životní úrovně je národní příjem - zdroj spotřeby hmotného bohatství obyvatelstvem. Má přímý a inverzní vztah s fondem spotřeby, který charakterizuje celkovou hodnotu reálných příjmů; toto může být získáno spojením jejich jednotlivých prvků.

Reálným příjmům také odpovídají určitá materiální struktura spotřeby, která odpovídá spotřebě fondu národního důchodu. Konečně indikátory poskytování služeb obyvatelstvu závisí jak na skutečném příjmu (a v důsledku toho na národním fondu spotřeby příjmů), tak i na indikátory naturální spotřeby.

Tedy, struktura obyvatelstva beroucí v úvahu ve výpočtech takových důležitých ukazatelů životní úrovně jako fondy veřejné spotřeby a poskytování různých druhů služeb obyvatelstvu, stejně jako ukazatele spotřeby některých druhů hmotného zboží. Rovněž odrážejí a berou v úvahu dopad na životní prostředí vnějšího prostředí, na kterém závisí jak rozsah spotřebovaného zboží a služeb, tak vývoj veřejných prostředků, které se využívají k rekreaci. Zároveň se všechny ukazatele dobrých životních podmínek týkají materiálních statků produkce, takže jsou splněny především požadavky na analýzu a prognózu životní úrovně v přijatém systému jejích indikátorů výše uvedených ukazatelů.

Informace připravil finanční supermarket Finrada.cz

Čtěte také

Byznys v Evropě očima zahraničních investorů

Zde je nejlepší nabídky půjček!